O vílách

29.04.2013 10:09

Když víly pláčou,

les je plný rosy,

v níž můžeš chodit bosý,

a přesto tě nohy nestudí.

Je teplá a slaná, jak slzy dívky,

co lesní ticho prosí,

ať ukryje ji ve své náruči

a nikdo ze spánku ji nebudí.

 

Když víly zlobí se,

pak stromy větve shazují

a listí ve vírech se točí,

země chvěje se,

mraky se stahují

a zvěři šlehají blesky z očí.

 

Když víly zklamou se,

pak stromy začnou vadnout,

tráva je šedivá

a z větví nemá již co spadnout.

Květiny sklánějí své dříve bujné kštice,

ovocné keře neplodí již více...

A tak les usne,

zpěv ptáků utichne,...

dokud se víla znovu nenadýchne.