Kdyby?

14.06.2013 10:46

Kdyby byly v prdelce ryby, nemusely by být rybníky. Jenže život má svá kdyby. Nedívejme se na ně však s posteskem, ten pohled nás odvádí od přítomnosti.

Poučme se. Kdyby Santiago, hlavní hrdina z románu Paula Coelha, Alchymista, neprocestoval celý svět, nenašel by poklad, který mu ležel téměř u nohou. Kdyby ho hledal přímo, našel by ho? A napadlo by ho vůbec hledat?

 

Blahoslavení, kdo hledají. A co s těmi, kteří našli a nechali ležet? Našli dříve, než měli? V osudu to bylo psáno, a proto našli. Možná poklad není pokladem pro ně, je jen cestou za tím jejich. Jestli ho však najdou, je jen na nich samotných. Tady se osudu nedovolávejme. Osud nás vede správnou cestou, najde však jen ten, kdo má srdce otevřené a mysl prázdnou. Ten, kdo neočekává a zároveň má odvahu položit vše, co má, na oltář. Až bude na oltáři ležet vše, na čem jen trošku lpíme, všechny překážky mysli, které jsme si vytvořili nebo nám je do hlavy vtloukali, pak začneme znovu naslouchat svému srdci. Jako když jsme byli malé děti. A vlastní srdce řekne, co pokladem je a co je jen rozcestí pro další putování.

 

Ale to už není žádná honba za poklady. Začínáme u sebe. A pokud jsme se našli, našli jsme i ten největší poklad. A ostatní si nás najde samo. Cesta přestává být důležitá, vede nás vlastní srdce...

 

M.

Zpět

Diskusní téma: Kdyby?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Blog

Proč?

18.12.2014 03:18
Prbxabksaxasxjnsaxajxla

Čas

18.12.2014 00:31
Minutu za minutou, vteřinu za vteřinoumyšlenky, pocity, nálady plynou.Chaos a hemžení, zmatek a změna,vzniká a zaniká jak u jezu pěna.Která z těch myšlenek bez pohybu nenía zůstává bez hnutí, když scéna se mění?Kde je ta jistota, již stále hledáme,kde jsou ty záruky, na které čekáme?Ten...

My a Oni

07.10.2013 22:44
My a Oni Tady a Tam Duchovno a Realita Představy a Skutečnost   Někdy My utíkáme od Nich Někdy se Tam schováváme před Tady Duchovno stává se únikem z Reality a Představy dávají nám přežít Skutečnost   Oni jsou však jen Naším odrazem Nejsme-li sami sebou Tady, nejsme pravdiví ani Tam Naše...

Prázdno

13.06.2013 17:23
Představ si květinu, barevnou a krásnou, která nevoní.   Představ si pokrm, dokonalý a lákavý na pohled, jenž je bez chuti.   Představ si les, šťavnatý a plný bujné vegetace, v němž nezpívají ptáci.   Představ si řeku, mohutnou a hlubokou, jež nikam neteče.   Představ si...

Jsem

09.06.2013 09:05
Když se zatajeným dechem pozoruji dokonalost tvaru odkvetlé pampelišky, Jsem. Když sleduji kapky rosy stékající po stéblech trávy, Jsem. Když svými prsty hladím klávesy piána a tvořím barevnou hudbu, Jsem. Když ležím ve vysoké trávě a skrz šťavnatou zeleň větví starého dubu sleduji plující mraky,...

Já nejsem mysl. Kdo tedy jsem?

17.05.2013 22:35
Život je božská hra a my jsme malé figurky, s nimiž pohybuje neviditelná ruka. Byli už jsme vším. Pěšáky, jezdci, střelci, koňmi, králi i královnami.. Stáli jsme tváří v tvář každé z ostatních figurek a prošli všemi herními kombinacemi. Tisíckrát jsme byli vyhozeni ze hry a tisíckrát jsme sami...

V tichosti

02.05.2013 20:11
Mnoho je slov a mnoho je hluku, mnoho je myšlenek a mnoho je všeho, co tvoří náš chaos, náš klam, jenž obléká se do písmen a vět.   Až unaví se mysl, ta příšera žvanivá, až vybijí se baterie verbálního pluku, pak pocítíme ticho a nastoupíme svoji cestu zpět.   Někdy se naše ticha...

Bublifuk

29.04.2013 10:10
Den po dni kráčíme svým životem a v prchavých okamžicích své existence hledáme střípky drobných radostí. Jsou jako mýdlové bublinky, duhově krásné a dokonalé, tvořené s láskou a hravostí, jako když dětská ručka soustředěně pracuje s bublifukem. Chvíli tu jsou a my zažíváme pocit štěstí, když...

O vílách

29.04.2013 10:09
Když víly pláčou, les je plný rosy, v níž můžeš chodit bosý, a přesto tě nohy nestudí. Je teplá a slaná, jak slzy dívky, co lesní ticho prosí, ať ukryje ji ve své náruči a nikdo ze spánku ji nebudí.   Když víly zlobí se, pak stromy větve shazují a listí ve vírech se točí, země chvěje se, mraky...

Svoboda

08.03.2013 16:59
Když o nic nežádáš a nemáš co ztratit, nekreslíš budoucnost a nechceš nic vrátit, když boty máš od bláta, a přece jsi čistá, když večeříš sama, a přesto jistá, svoboda hřeje tě, duše tvá zpívá, v duhových horách jsi navždy teď živá.   Než projdeš branou, jíž dvě sfingy...