Já nejsem mysl. Kdo tedy jsem?
Život je božská hra a my jsme malé figurky, s nimiž pohybuje neviditelná ruka.
Byli už jsme vším. Pěšáky, jezdci, střelci, koňmi, králi i královnami..
Stáli jsme tváří v tvář každé z ostatních figurek a prošli všemi herními kombinacemi.
Tisíckrát jsme byli vyhozeni ze hry a tisíckrát jsme sami někoho vyřadili, abychom se pak znovu a znovu stavěli na herní pole a začínali od začátku.
Někdo hraje stále rád a s nadšením.
Ale dříve nebo později přijde moment, kdy pocítíme únavu a touhu přestat.
Uprostřed rozehrané hry přijde pocit marnosti.
Všechno už tu bylo. Vše jsme zažili. Vše jsme měli. Už netoužíme. Od zítřku nic neočekáváme. Nepotřebujeme si přát..
Není nic, co by nás trvale naplnilo. Není nikdo, kdo by nás spasil. Všechno vždy znovu dojde do bodu, kdy pocítíme prázdnotu.
Co je to za pocit? Kde se bere? Proč od něho znovu a znovu zoufale utíkáme zpátky do herního pole, ke hře, která už nás nebaví, jen abychom ten pocit zahnali?
Potřebujeme-li "viníka", ukažme si na něj. Je jím naše MYSL. Mysl, která se nemá čeho chytit. Všechno už měla, všechno zažila a je otrávená sama sebou. Otevírá se v ní propast vedoucí do neznáma. A to je nelibé. Mysl je opice toužící po banánech. Chce uspokojení. Chce bezpečí. Chce sedět na kolotoči, který zná..
Mysl chce zachránit sama sebe, ucpat trhlinu, která se v ní rozšiřuje. A je zajímavé, že svoji nicotu je ochotná plnit i potravou nezdravou, ba dokonce život ohrožující..třeba bolestí, vášní, spalující touhou, marnými nadějemi a různými životními dramaty. Vše je lepší, než prázdno..Hlavně, když bude co chroupat.
Boj s naší myslí je předem prohranou bitvou s mnohahlavou saní. Neboť když jednu hlavu utneme, dvě další dorostou.
A přitom jsme úplně vedle. Chceme se osvobodit od nesmrtelného draka tak, že se postupně necháváme za živa sežrat. To je docela směšné.
Tenhle drak funguje úplně jinak. Násilí na něj neplatí. My ho potřebujeme zkrotit, ne zabít. Složit zbraně. Sundat brnění. Omýt rány. Pak se mu poklonit a říct: Já vím, kdo jsi. A moc dobře vím, že ty nejsi já.. Už ti nebudu otročit. Už ti nebudu sloužit. Teď budeš sloužit ty mně.
Když nám drak přestane vládnout, jsme svobodní.
A my už nebojujeme. My pouze JSME. Tady a teď. S kýmkoli a kdekoli. V tichosti celé své bytosti a důvěře, že vše je správně, ať se děje co se děje.
Pak pochopíme, že marnost je vstupní branou do ráje.
Diskusní téma: Já nejsem mysl. Kdo tedy jsem?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.