Svoboda

08.03.2013 16:59

Když o nic nežádáš a nemáš co ztratit,

nekreslíš budoucnost a nechceš nic vrátit,

když boty máš od bláta,

a přece jsi čistá,

když večeříš sama, a přesto jistá,

svoboda hřeje tě, duše tvá zpívá,

v duhových horách jsi navždy teď živá.

 

Než projdeš branou, jíž dvě sfingy střeží,

branou, jíž zbabělec projde jen stěží,

ty oči ohnivé  svůj pohled spojí,

 a na popel spálí nepravdu tvojí.

Dál půjdeš bez pláště, stráví ho plameny,

v bezbranné nahotě, když valí se kameny,

jež do pohybu daly se tvým krokem smělým,

a ty jdeš dál, s odhodláním bdělým.

Čeká tě zrcadlo, další brána,

stín z něho šklebí se a je to tedy rána,

vidíš tu vše, co vidět jsi nechtěla,

a přesto máš stále za zády anděla,

jenž s láskou drží tě a říká - "ted nesmíš jít zpět,

i to jsi ty, tvůj skrytý svět..

Ač obraz tvář má nelidskou a hady místo vlasů,

pohlaď ho, obejmi a najdi jeho krásu.

Zahřej ho, spoj se s ním a otevři své oči,

toť tvoje svoboda, pak stín tě nezotročí..

Až dokážeš do očí Medúze pohlédnout, aniž bys zkameněla,

pocítíš svobodu a budeš navždy bdělá.."

Pak čeká tě brána poslední,

kterou když projdeš, navždy se rozední.

Dveře jsou zamčené a klíč tu není,

ba ani klika, tot divné dění..

dvě brány náročné tak těžko jsi zdolala,

abys teď v bolesti před poslední skonala?

Nemůžeš otevřít, dokud vejít toužíš,

pláčeš, bušíš a kopeš, v bolesti se soužíš..

Až chtění propustíš a vzdát se budeš svolná,

klika se objeví a ....

tvá duše je volná.